Srpen 2014

Nový design

29. srpna 2014 v 18:41 | Sherry |  Bývalé i přítomné vzhledy blogu
Určitě jste si všimli, že mám nový design a mohu za něj poděkovat Wek :) přidávám link, kdyby někdo měl také zájem ;)

Příběh

27. srpna 2014 v 15:50 | Sherry |  Resident Evil Zero

Prolog

Středozápadní město v Americe, Raccoon City. Vojenský ostrov na dalekém moři, Rock Fort Island. Ostrov, který se stal druhým "Raccoon City", Sheena Island. Stále je tu spousta nezodpovězených otázek ohledně těchto zdánlivě nesouvisejících intenzivně traumatických událostí. Ačkoliv se věří, že mezinárodní korporace Umbrella je nějak zapojena, málo se toho ví o původu této tajemné korporace. Kdy byla založena? A kým? A jak byl T-Virus vytvořen? K odhalení pravdy musíme hlouběji k údálostem, které se přihodili na začátku před incidentem v sídle.


23. července roku 1998 S.T.A.R.S. vysílá tým Bravo na vyšetření série strašlivých vražd v Arklayském pohoří mimo Raccoon City. Na cestě helikoptéra Bravo dostane poruchu a havaruje v lese. Tým později objeví převrácený vojensko-policejní transportní vůz spolu se zmrzačenými mrtvolami dvou strážníků. Tým se rozdělí a polní medička Bravo týmu Rebecca Chambers najde zastavený vlak uprostřed lesa nesoucí název Ecliptic Express.


Později se střetne s infikovanými zombie. Po menším průzkumu spojí své síly s mužem, kterého eskortovali vojenští policisté, s bývalým mariňákem Billym Coenem a oba zjistí, že zbylé kupé obývají zombie, roj podivných slimáků a zmutovaný škorpion.


Poté co vlak začne nabírat nekontrolovatelnou rychlost směrem k útesu, Rebecca a Billy zvládnou uvolnit brzdy a podaří se jim odklonit vlak do opuštěného výzkumného a cvičebního centra. Rebecca a Billy zjistí, že podzemní zařízení bylo využito k experimentům Umbrelly, mutování hmyzu, pavouků a primátů. V průběhu jejich cesty Billy odhalí, že jeho jednotka byla určena k vyvraždění civilistů v Africké vesnici během civilní války, navzdory tomu, že s tím Billy nesouhlasil. Později zjistí, že jejich akce byla založena na falešné informaci.


Oba přicházejí na to, že bývalý provozovatel zařízení James Marcus spolu s Ozwellem E. Spencem a Edwardem Ashfordem objevili takzvaný Progenitor Virus, který kombinovali s virem Ebolou a vytvořili kmen viru, který byl de facto fotosenzitivní, což vyvolalo rapidní mutace. Ashford původně chtěl virus použít na pomoc handikapovaným kvůli jeho regenerativním účinkům, ale po jeho smrti Spencer spolu s Marcusem začali zkoušet jeho aplikaci na bio-zbraních, kombinovali ho spolu se slimáčí DNA, která eventuálně vedla k formaci T-viru.
Po konfrontaci s obřím netopýrem v kostele, je Billy napaden infikovaným primátem a je ztracen uvnitř podzemních laboratoří. Během toho co jej Rebecca hledá potkává Enrica Mariniho a později se utkává s vypuštěným Tyrantem než konečně naléza omráčeného Billyho. Spolu opět podstoupí boj s Tyrantem po němž potkávají Marcuse.
Je odkryto, že Wesker a Birkin nic netuší o tom, co se stalo ve vlaku a v zařízení ani, že za tím vším stojí Marcus, zaměstnanec Umbrelly, který pracoval v zařízení než byl zavražděn Weskerem a Birkinem na Spencerův příkaz. Během jeho posledních chvilek se do jeho těla dostane slimáčí královna a reprodukuje se tam dlouhých deset let než absorbuje jeho DNA a vzpomínky, které jej přivedou zpět k životu. Marcus se rozptýlí do hejna slimáků než začne pronásledovat Rebeccu a Billyho skrze zařízení. Birkin aktivuje sebedestrukční systém ve stejnou chvíli kdy Rebecca a Billy pokračují v boji se slimáčí královnou. Po vystavení slunečnímu svitu je monstrum paralyzováno. Rebecca hodí Billymu revolver a ten posledním výstřelem skoncuje se slimáčí královnou. Po zničení zařízení oba utečou do lesa a na útesu si povšimnou Spencerovy vily, o které se Rebecca dozvěděla od Enrica. Rebecca se rozloučí s Billym typickým vojenským zasalutováním a rozhodne se jej prohlásit za mrtvého. S tímto se rozdělí a Rebecca pokračuje do sídla, aby se zde setkala se svým týmem.


Zdroj textu: RE wikia
Zdroj obrázků: google.com

BSAA - Zápisky z pekla (1)

27. srpna 2014 v 11:55 | Sherry |  Fanfiction/Komixy

Další část z mé nedokončené povídky je tu ;) připravuji se na novou, tak moc článků nepřidávám.


13. 11. 2012
Úterý, 14.21 p.m.

Za půl hodiny přistáváme. Mezitím jsme si čas zkracovali hraním karet i když někdo zase navrhoval flašku, což jsem okamžitě zatrhl. Po další čtvrt hodině je nechám hrát samotné a stoupnu si k oknu. Opřu se o stěnu a zahledím se na mračna.
Jak byl život jednodušší bez bioterorismu a B.O.W. O jedno zlo míň. Aspoň pro několikset miliónů lidí. Lidé, kteří žili v oblastech zasažených bio-organickým virem. Lidé, kteří to nepřežili a nebo si nesou následky do současnosti. Vše to závisí na penězích a na moci. Na moci především. Ale jde i o pomatené mysli lidí typu Wesker, kteří si myslí, že tím změní svět a zavedou nový řád. Že se stanou bohy v chaosu propadlém světě, za kterým budou stát oni.
Ani nevím, co všechno by se změnilo kdybychom v Arkaylském lese nalezli pouze nějakou divokou zvěř, která by napadala turisty. Kdyby nic jako B.O.W. neexistovalo. Kdyby Wesker byl jen naším kapitánem a to že by nezaplatil výplaty by bylo to nejhorší, co kdy udělal. Kdyby se všichni mí přátelé dožili 21. století stejně jako já, Jill, Barry a Rebecca. Zasloužili si lepší osud. Stejně jako lidé v Raccoon City. Stejně jako lidé na celém světě, kteří doplatili na choré mozky hlavounů Umbrelly a jí podobných organizací.
"Za pět minut jsme na místě, kapitáne." vytrhne mě ze zamyšlení Piers, který se vedle mě objevil jako blesk z čistého nebe. Obloha se mezitím zatáhla. Budeme mít co do činění s příjemným počasím. Jakoby B.O.W. bylo málo.
Piersovi, stojícímu vedle mě, zapípá mobil. Letmo se na něj podívám, zrovna když vypíná jeden z dotěrných příspěvků, s kterými se tak rád chlubí.
"Vymazal jsi to?" s dobře zahraným nezájmem se ho zeptám. Můj parťák nejdříve zastrčí telefon a až poté zareaguje na můj dotaz.
"Jsem v práci." s tím odchází a nechává mě u okna samotného. Možná to přeci jen nebere tak vážně. Pousměju se a vracím se za mými muži. Když jedeme na misi polovinu z nich skoro vůbec nepoznávám. Z rozesmátých tváři jsou rázem vážné a zachmuřené. Hloupé vtípky a probírání pánských večírků je odsunuto na druhou kolej. Hlavní prioritou je zastavit a zničit zdroj nákazy a pomoc tamním obyvatelům.
"Místní tým Delta už je na místě." ozve se z vysílačky.
"Rozumím!" krátce odpovím a začnu se připravovat na přistání. Ostatním se zračí na tvářích rozdílné pocity. Na nováčcích jako je například Finn jde vidět, že jsou dost nejístí a nervózní. Neví, co mají očekávat, neví do čeho jdou. Zatím.
Na starých známých tvářích jde poznat smutek, nenávist i touhu to vše jednou provždy ukončit. Ale to je pouze marná myšlenka. Vždy, když se to o krůček zlepší o další krok se to zhorší. Brzy už naše jednotky na to vše nebudou stačit. Brzy už ne!
"Tak jo chlapy, na místě přistání na nás bude čekat místní tým Delta, který nám osvětlí situaci a bude naší pomocnou rukou. Zatím, co jediné víme, je to že se v okolí Londýna objevili B.O.W., které je zapotřebí eliminovat. Rychle, čistě a bez ztrát. Rozumíme si?"
Na to všichni sborem zahulákají: "Ano kapitáne!"
Můj tým se dnes skládá z osmi lidí. Mě, Pierse Nivanse, Joshe Stonea, který se nechal přeložit, Kirka Mathisona, který se nám stará o odvoz, Dana DeChanta, Davea Johnsona a nováčků Finna

Macaulaye a Marca Rose. Osobně si myslím, že Finn je ze všeho vyděšenější, než Marco. Ten se to snaží skrývat pod drsňáckou tváří a myslím, že se mu to docela daří.
Kirk nám oznámí, že přistáváme. Před výstupem si všimnu, že Dave ještě Kirkovi něco pošeptal a pak mu strčil do ruky nějaký dopis. Zavolám na něj, aby si pospíšil. Urychleně se rozloučí s Kirkem a společně se mnou opustí helikoptéru. Ta se po chvíli vznese do vzduchu a odletí načerpat palivo. Ještě mávnu na Kirka, než se ztratí za obzorem a pak se společně vydáme k týmu Delta, který už postával okousek dál.
"Vítejte v Londýně!" kývne nám kapitán týmu Delta, se kterým si podám ruku. Jeho stisk byl pevný a jistý.
Dále jsme s pozdravy moc neotáleli a hned jsme se nechali informovat o situaci poblíž Londýna.
"Na severu byl vypuštěn virus do ulic. Tuto oblast jsme okamžitě zajistili a dostali odtamtud, co nejvíc civilistů. Pro zatím si nejsme jisti původcem útoku, ale víme, že to začalo zde." ukáže velitel týmu Delta na místo na mapě. "45 km severně od Londýna. Nachází se tam menší vesnička. S prozkoumáním jsme čekali na vás."
Kývnu a hned začnu dávat rozkazy: "Měli by jste zůstat zde." ukážu na tým Delta. "Prozatím je to jen průzkumná akce, na kterou bude třeba jen jednoho týmu, pro případ kdyby to bylo jen na odlákání pozornosti."
Druhý velitel, který se nám představil jako Nathaniel Stewyn, můj návrh odsouhlásí kývnutím hlavy.
"Slyšeli jste! Zabezpečte pro jistotu všechna místa v Londýně blíž severu." zahlaholí zbodra na své vojáky, naposledy nám mávne na pozdrav a odběhne i se svým týmem.
"Fajn, nebudeme zbytečně hluční. Pokud jsou tam lidé nemusíme je hned vyděsit. Kdyby se tam objevila nákaza nikdo si nebude hrát na hrdinu. Může tím ohrozit nejen svůj život, ale i životy nás všech. Je vám to jasné?"
"Ano kapitáne!" zasalutují mí muži a vydáme se na dlouhou cestu.

Stín Katedrál

22. srpna 2014 v 16:14 | Sherry |  Fanfiction/Komixy
Rozhodla jsem se vám sem hodit jednu ze svých novějších povídek, která je na motivy Frankensteina od Mary Shelley a seriálu Penny Dreadful. Není to hotové, ale první část to má ;)


Žánr: Historické drama
Postavy: Caliban, Victor Frankenstein, Nevěsta
Pairing/friendship: -
Warning: Spoilers
Rating: G
Počet kapitol: 1- ...


Umění milovat

Ani na okamžik se neopovážím spustit zrak ze své milované. Příliš se obávám, že by se můj sen mohl rozplynout a místo mé budoucí nevěsty by na mě pohlíželo pouze prázdné operační lůžko. A takovou ránu bych neunesl. Ne potom, co jsem přišel o jediného přítele, kterého jsem měl. O jediného člověka, který na mě nepohlížel jako na zrůdu, na nechutné stvoření, které se vynořilo z nejzažších hlubin pekel. Vlastní chybou jsem se připravil o právo se s ním vídat. Ale alespoň naposled bych jej toužil spatřit. A řádně se s ním rozloučit.
Můj stvořitel vedle mě nadále vykonával svou práci, aby se mé existence mohl bzry zbavit. Nebo také ne. Do tohoto muže je velmi těžké nahlédnout. Dal by se přirovnat ke klubku tajemství, které se velmi těžko rozmotává. A ne každý na to má cit i trpělivost.
"Budeš tu postávat dlouho?" vytrhne mě ze zamyšlení stvořitelův nepřívětivý hlas. Také mi přijde, že se mnou zachází jak se zrovna vyspí. … "Nehodlám tvrdit, že mi tu překážíš, ale … překážíš."
"Půjdu se projít."
Frankestein téměř nepostřehnutelně přikývne na souhlas a nadále se věnuje mé překrásné nevěstě. Jeho výběr si nemohu vynachválit. I když při pohledu do ní se můj stvořitel propadá téměř do katatonického stavu, kdy mě téměř nevnímá a pouze odbývá svou práci. Jako by ji kdysi znával. Ale já jsem poslední osoba, které by se svěřil.
V tichosti opustím místnost i budovu a s pláštěm zakrývající mi tvář se vydám uličkou směrem k řece Temži. Pobýval jsem u ní velmi často. Když jsem zrovna nevypomáhal v divadle nebo nepronásledoval svého stvořitele. Upíral jsem do ní zrak a pozoroval jsem jak voda klidně plyne. Téměř jako náš čas na této zemi. Tedy ne můj. Já jsem nová forma života. Můj čas na zemi je nevypočitatelný.
Pokoušel jsem se přivyknout té tváři, té zrůdné tváři, která na mě pohlížela z řeky, ale nedokázal jsem se na ní dívat déle než pár minut. Tak se mi hnusila. Stejně jako všem lidem. Jak bych se s ní mohl vmísit mezi krásné smrtelníky. Jak bych s nimi mohl splynout. Není jediná naděje než žít s mojí družkou daleko od lidí. Někde v pustině, kde budeme žít jen sami pro sebe. Pro naši lásku a pro naši budoucnoust. Občas jsem si představoval, že ta tvář není má. Pouze že náleží nějakému démonovi, který mi cloní mou vlastní podobu. A já jsem stejně nádherný jako kterýkoliv muž či žena na této planetě. Mohl jsem si představovat, že jsem mezi lidmi oblíbený, že mě zdraví s úsměvy na tvářích a že mě i mohou milovat.
Po tváři mi steče slza. Otřu si ji, abych se nemusel dívat ještě na plačící zrůdu. Není nic více k smíchu, když takto hrozivá věc pláče a projevuje nějaké emoce. Emoce, patřící lidem a ne někomu jako jsem já. Kdybych neměl naději na lásku dávno by se ze mě stala ta zrůda, za kterou mě všichni pokládají. Nemrhal bych slitováním a ničil bych tu krásu, do které jsem zapadl. Zničil bych tu krutost, kterou na mě lidé snášeli stejně jako se z oblohy snáší sníh. Jejich chování vůči mě bylo předpojaté. A mě by nečinilo nic větší chuť ke štěstí než pomsta.
Ale veškeré tyto myšlenky jsou zažehnány při pomyšlení na ní. Na mou přenádhernou nevěstu se špinavě blonďatými vlasy, které i přesto září jako samo slunce. To je můj důvod žít, milovat a odpouštět.
V tichosti se odplížím od místa, když si povšimnu jak mě jeden malý klouček se zájmem pozoruje. Netrvalo by dlouho než by se jeho nevinná tvář změnila ve vyděšený výraz a on by se s křikem rozeběhl za rodiči, kteří by proti mně zburcovali polovinu Londýna a já bych už nadále neměl klid k přemýšlení o naší budoucnosti. Mé a mojí družky.
S nejasným cílem cesty projdu přes Baker street a později zajdu do nejhlubších koutů Whitechapelu. Do místa, ve kterém řádil muž známý pod přezdívkou Jack Rozparovač. Nejednou mě kolemjdoucí označili tímto přízviskem. Podle mého vzhledu jim přišlo zcela přirozené, že bych ty hrůzné mordy na lehkých ženách mohl provádět já. Přitom ony jsou skoro stejnými vyvrhely jako já. Navíc to nebyli pouze ty ženy, které se dostali pod skaplpel známého Londýnského vraha. Není horšího města než Londýn. Není příhodnějšího místa pro vraždu.
S těmito myšlenkami se zastavím před kostelem. Starým skoro poničeným kostelem pro nejchudší vrstvu města. Mohli by mě tu přijmout. Nebo možná pouze vyslechnout. Slýchával jsem lidi, kteří odcházeli od zpovědnice. Tvářili se stejně jako by jim kdosi ulevil od jejich starostí, nabídl se, že ten těžký balvan jejich problémů ponese místo nich. Nejsem sice Boží ovečkou, ale na tomto světě se nenachází mnoho míst, kde bych mohl klidně spočinout. Divadlo mi už nemůže poskytnout útěchu ani lidé v něm. Než moje družka nabude vědomí musím se zařídit zcela po svém.
Slétnu pohledem dolů ke svým chvějícím se rukám. Možná bych neměl … ale život je příliš krutý než abych se mohl zamýšlet nad myšlenkami typu "Možná bych neměl ...". Bez dalšího otálení vezmu za chladnou kliku a vejdu dovnitř. Hruď se mi sevře, když se octnu v neskutečně chladné místnosti plné lidí sedících na lavicích. Moje srdce se zachvělo jako pokaždé, kdy jsem se ocitl v přímé blízkosti u mnoha osob, které by mě s chutí viděli viset. Ale nikdo si mě nevšímal. Každý z mužů, žen, dětí nebo starců seděl nebo klečel a ve vší tichosti se modlili. Příchod nevítaného tvora ani nezaregistrovali. V duchu si oddechnu nad tímto smilováním a vkročím více do nádherné ozdobené místnosti. Po pravé straně si povšimnu krabičky. V ní byli naházené mince jakékoliv hodnoty. Na krabičce stál nápis "Daruj pokud můžeš a Bůh ti žehnej." Zalovím svou ohromnou rukou v kapse kabátu a vytáhnu jednu z posledních mincí, které jsem dostal od Vincenta za práci, kterou jsem dříve vykonával než jsem zničil jednu ze svých prvních i posledních šancí na život. S menší potěchou na srdci ji vhodím do krabičky pro lidi, kteří peníze potřebují mnohem více než-li já.
Místnost zela tichem kromě téměř neslyšného modlení. Zatočím doleva a projdu kolem několika lavic obsazených smrtelníky. Na pár vteřin na ně pohlédnu. Na jejich mramorové tváře skoro jako vytesané do těch nejkrásnějších tvarů. Pastva pro oči, potěcha pro duši. S trpkou závistí se odvrátím a zalezu do zpovědnice, aby se nestalo, že by mě něčí oči zahlédli. V kostele se nacházejí jen samé krásné věci. Nikdo by netoužil spatřit monstrum.
Kdysi mi Vincent vypravoval o jeho první a poslední návštěvě kostela. Dalo mi to pomocnou ruku, abych tušil jak se při zpovědi chovat. Po tváři mi přelétne pobavený úsměv, když si vzpomenu na Vincentovo vypravování.

"Nemůžu si pomoct. Vždy když vidím kostel, tak si jej spletu s katedrálou. Prokletí herců. Nikdy pořádně nevytáhnou paty z divadla, jak jsou zahledění do sebe a chtějí se jen bavit. Zábava jde vždy za nimi a ne oni za ní. A ještě aby měli zatoulat někam, kde je klid a lidé se tam kají. Pche, to vůbec nejsme my. Nezapomeň. Divadlo, plné sviní. Ty se do kostela nezatoulají ani kdyby si jim tak hodil kost."

"Otče odpusť neboť jsem zhřešil." pokřižuji se a zlehka usednu na dřevěné posezení. Ne veškeré sedátka dosud unesli mou váhu, proto jsou mé obavy dosti opodstatněné. Nesedím v tichu příliš dlouho, když se z druhé strany ozve velmi příjemný hlas.
"Jsem tu jménem Boží a jeho syna Ježíše Krista. Pověz co máš na srdci synu."
Mé srdce pookřeje pod mužovou laskavostí, kterou mi dopřává svými slovy. Kdyby mě jen spatřil.
"Já …. potřebuji se svěřit … potřebuji … potřebuji …." zadrhnu se a po tváři mi steče další osamělá slza.
"V pořádku synu. Začni až budeš připraven."
Řádně se nadechnu, abych uklidnil své zběsile bijící srdce a pokračuji.
"Potřebuji si s někým promluvit. Chci … chci vám vyprávět svůj příběh."
"Samozřejmě, jen do toho."
"Jen … možná to bude znít absurdně."
"Na tom nezáleží. Každý má právo vypovědět svůj příběh a nikdo mu ho nemůže vyvracet, protože pouze on ví jaká je pravda." s moudrostí mi dodá odvahu a já se mu rozhodnu věřit. Po dlouhé době člověk, ke kterému bych mohl mít blízko.
"Nenarodil jsem se tak jako většina lidí … nejsem jako většina lidí. Každý se rodí ze spojení muže a ženy, ale já … já se zrodil v krvi a bolesti. Již jako dospělý s chápáním novorozence. Stvořil mě člověk, ne Bůh. Neptejte se mě otče jak to učinil. Nejsem zběhlý v přírodních vědách ani v lidské anatomii. Neumím vytvořit život, vím jedině, že tento muž to dokáže. A tento muž mě hned při mém narození opustil." po tváři mi steče další slza, následovaná další a další. Nebráním jim a nechám je volně stékat.
"Cítíš k tomu muži … ke svému otci nenávist?" zeptá se mě kněz na ošidnou otázku. Zahloubám se nad ní, ale ani jako mnohokrát ve svém krátkém životě na ní nedokáži nalézt pravdivou odpověď.
"Popravdě otče …. nemám tušení. Musel jsem se všemu naučit bez něj. Mluvě, chování, způsobům. Každý den jsem vyhlížel z okna a učil se od lidí a ve skrytu duše jsem stále doufal, že se vrátí."
"Jedna z nejhorších věcí, které člověk může zažít je opuštění vlastním rodičem. Je to vůči tobě kruté dítě."
"Bylo to kruté … ale lidé jsou krutá stvoření bez špetky citu."
"Synu, ne vždy tomu tak je."
"V mém případě ne. … poté co jsem se naučil vše potřebné, abych se mohl vypravit do světa, rozhodl jsem se najít svého stvořitele nebo jak vy říkáte …. otce. Moje původní myšlení spočívalo v tom, abych se mu pomstil. Ale můj cíl se jednoho dne změnil. Dorazil jsem do Londýna, kde můj otec přebíval. Nic není tak kruté jako Londýn. V jeden den jsem na vlastní kůži poznal jeho krutost … a na tu druhou laskavost. Pochopení. Potkal jsem člověka, který ve mně neviděl zrůdu."
"Počkejte synu. Proč by ve vás kdokoliv měl vidět zrůdu?" zarazí mě svou otázkou farář. Na moment mě postihne naprosté šílenství a já ze své strany odkryju mříž, která mezi námi byla. Ve tváři tohoto ctihodného otce se objeví zděšení, ale neučiní to, co většina lidí.
"Synu, kdo ti to provedl?" téměř bez dechu ze sebe dostane. Odvrátím se od něj a schovám svou tvář ve stínu.
"Můj otec. … Proto mě překvapilo, když se ke mně tento muž … Vincent choval jinak než všichni lidé okolo. Ve tváři se mu neobjevilo zděšení ani pohrdání. Usmíval se na mě, podal mi pomocnou ruku v nouzi a vzal mě pod svá křídla … ale já to celé pokazil." potlačím vzlyk a ještě více se zatlačím do kouta aniž bych pohlédl na faráře.
"Co se stalo, synu?"
"Jen jsem … jen jsem si přál, aby mě někdo miloval. Jen jsem …. chtěl být milovaný." na vteřinku umlknu, abych si otřel slzy z očí a poté se opět narovnám, stále s pohledem upřeným do podlahy. …. "Každý si přeci zaslouží být milován, ne otče?"
"Samozřejmě. A každý také milován je. Pokud ne lidmi, tak Bohem."
"Bůh mě nestvořil. Proč by mě měl tedy milovat … proč otče?" vyslovím svou otázku, na kterou mi ctěný otec neodpoví. … "Chápu. Jen jsem … potřeboval jsem se vymluvit. Už je mi mnohem lépe. Děkuji vám za váš čas otče." urychleně ze sebe dostanu a než farář stačí cokoliv říci, vyjdu ze zpovědnice a přitom opustím i klidné útočiště kostela.
Při mém rozrušení narazím do kolemjdoucího. Vyhrnu upřímnou omluvu, ale muž si už stačí povšimnout mého vzhledu. Stejně jako ostatní. Před očima se mi přehraje má vzpomínka na první pohled na Londýn. Scéna se opakuje. Opět se ocitám na zemi a aniž bych cokoliv způsobil jsem nemilosrdně zkopán před chrámem Božím. S opětovnou nenávistí v duši se odplazím co nejdál a jako krysa z kanálu se vrátím do Frankensteinova příbytku. Ale naleznu pouze prázdnou místnost, pokud nepočítám mou nevěstu, která stále leži v mrtvé letargii na operačním stole. Sejdu po schodech dolu a povšimnu si lístku u těla mé milované. Zavětřím zradu a rychle vezme list do svých rukou, abych ho zběžně mohl prolétnout očima.
"Musel jsem odejít. Brzy se vrátím. Nic s ní nedělej! V.F."

Papírek vrátím na původní místo a opět jako po mnoha hodinách se zahledím na tu půvabnou tvář. Po mnoha pokusech mého stvořitele, ona bude perfektní.

Top 20 nejstrašidelnějších potvor z RE

22. srpna 2014 v 15:04 | Sherry |  Videa
Při prohledávání Youtube jsem našla jedno velmi zajímavé video o top 20ti nejhorších monstrech z celé RE série. A s mnoha souhlasím, jen mi tak chybí například Ustanak. Ale s tou jedničkou zaručeně souhlas :D


Alice Killed by Real Cast of Resident Evil

22. srpna 2014 v 15:02 | Sherry |  Videa
Díky lásce, kterou chovám k americkým Residentům jsem přidávám video, které perfektně odrazuje můj postoj vůči té slátanině od Andersona s jeho ženou v hlavní roli.


Resident Evil 6 - Leonova Kampaň (Tall Oaks)

20. srpna 2014 v 18:26 | Sherry |  Resident Evil 6

Rozhodla jsem se vám sem hodit mé ... cosi ... možná se tomu dá říct shrnutí poznatků o jednotlivých kampaních v RE6. A začneme hned u Leona ;)


Leonova kampaň
Tall Oaks

Já vždy jedu hezky postupně a po kapitolách, takže to nyní budu tak i psát. Takže jako první hned po "prelude" jsem si zapnula Leonovu kampaň, která začíná zastřelením pana presidenta … kým jiným než Leonem (ale kdo by odolal záchraně dámě v nesnázích … já ano :D ). První kapitola se dále odehrává na univerzitě, kde měl prezident vyžvanit celou pravdu o tom, co se stalo v Raccoon City … což se pár lidem moc nelíbí a následně ho zlikvidují, tak že si z něj udělají zombinku a aby toho nebylo dost, tak tím sajrajtem nakazí i celou univerzitu. Záhadně mi se tomu vyhneme. A nezbývá nám nic jiného než věřit neznámému cizinci … teda neznámé ženě, která neustále plácá, že je to všechno její vina (pokud za tu šáhlou ženskou nehrajete) a vydat se k únikovému východu z univerzity.


Celá kampaň se snaží působit stísněným a strašidelným dojmem … a moc jí to nejde :D rozhodně se to nemůže vyrovnat takovým hrám jako je Amnesia … možná, že kdyby nás tam vypustili samotné, beze zbraně, nechali nás v hrobové tmě a přidali do toho nádherného zvuky kroků a podivné chrčení alá Regenerator spářený s Lickerem, tak by to byl pořádný hrůzostrašný dojem. Ale pro jiné fandy, protože já bych to nehrála :D


Občas se mi zdá, že se ta část na univerzitě vleče, ale asi to bylo tím opětovným hraním, kdy jsem se snažila vyštělovat si grafiku na notebooku, aby to konečně šlapalo a muselo to vypínat jako debil … takže je to spíš moje chyba. Ale zato část v metru … oh oh … to je něco jiného. Sice tam není úplná tma, ale je to takové celkově děsivější než na univerzitě, kde jednu část jen prošlapete, protože Leonovi/Heleně se prostě běhat nechce! Zpět k metru … je to vůbec metro? … to je fuk, prostě je to v podzemí :D Hezky si vykračujete temným podzemím, uhýbá před stále jedoucí tramvají, což vás velmi pobaví, když včas nezmáčknete příslušné tlačítka a rázem jste rozmašírovaný jako mleté maso na karbanátky. Ale dá se to ;) Chce to cvik :D Největší zábava v celém metru je pozorovat stíny pár tuctů zombíků, které se na vás vyhrnou. Celá ta scéna má působit strašidelně … nebo ve vás má vyvolat paniku … fajn, zase nic :D Ale kdyby se tam objevil stín takového Nemesise … už bych to vše nechala na partneru a šla se schovat za nejbližší roh :D Jakmile se konečně dostanete někam, kde nejsou koleje, nic vás neuškvaří a ani nepřejede, tak se dostanete na … "parkoviště" pro metro :D kde na vás za zavřenými dveřmi čeká malé překvápko :3 ale protože naše charaktery nejsou idioti, tak se to rozhodnou neotvírat. Což se nedá říct o těch druhých bootech! … Po tramvaji se proběhne jeden miloučký bootík, který vás seřve, abyste mu rychle otevřeli, protože nejspíš se v té osamocené tramvaji děsně bojí … pardon, chce nalézt nějakého Petera … a jakmile vyběhne, tak otevře tomu překvápku, které čeká za …. dveřmi :D pak se ještě nechá sežrat, aby nadále nemohla dělat návnadu a nás nechá v jejích sračkách. Prostě miloučký zlatý bootík :3


Když se následně dostanete přes ten blicí uragán … ano, tyhle zombie mají ve zvláštní oblibě po vás plivat, tak se objevíte na ulici, kde už propuklo pravé peklo alá Raccoon City. Jelikož jsme tak strašně hodní, tak se budeme snažit zachránit každého u koho to půjde, i když ho následně něco smete a celá záchraná akce k hovnu! Proč to teda vůbec děláme? … ne, že bych potřebovala mít za zadkem boota tupého jako tágo, ale ta záchrana by mi ušetřila čas i námahu, tak proč? PROČ? … No, ale když za sebou necháme každého, kdo díky nám chcípl … nebo díky vývojářům, projdeme hezký domeček, zastřelíme křiklouna, tak se dostaneme ke Stagle :3 naší milé známé benzínce ze třetího dílu. A u něho jsou? …. Booti! …. Kterým … máme … pomoct … Proč? … Stejně chcípnou! … Jako každý kdo se spřáhne s našimi hrdiny. Ale co, střílejte sami za sebe a na ně zvysoka serte! Pak se díky nim dostaneme do slepé uličky a toť do obchodu se zbraněmi … kde žádné zbraně nejsou …. tomuhle já říkám obchod :D Pokud máte větší skill ve střílení než já, tak určitě nebudete po nepřátelích muset plivat nebo to nechat na ostatních, což je …. jaké by bylo vhodné přirovnání? No, bylo by to asi stejné jako kdybyste tam postavili Ashley z RE4 … dobře, tak aspoň váš parťák je užitečný. … v mezích :D Navíc se jeden z bootů nechá sežrat a přivede k nám …. "TO!" … Jednu z nejhorších potvor za RE6! Velmi ti děkuji! Ještě, že vás po nějaké době majitel obchodu pustí nahoru … ale jako že by ty rolety stáhl dolů už když jsme tam vlezli … ne, to by ho nenapadlo! Takže se opakuje to samé, co dole akorát, že nyní musíme vystřílet vršek. A pak že je nábojů všude dost! Dobře, to bude asi tím mým příšerným mířením alá střílení vedle … udržujte paniku :D Aby toho nebylo dost, tak jakmile se dostaneme do vedlejšího pokoje, tak se na nás vrhne megamacoun přímo z pořadu o hubnutí, který nám to zavaří o několik dalších minut navíc! Fajn, proč ne … nábojů máme dost … ha ha :D a jako poslední lokace v tom velkém obchodě je střecha, kde budete muset opět odolávat hordě, dokud nepřijede záchranný bus řízený bootem (to už si samo řečí o průser). Po nastoupení do busu celá sranda nestačí. Megamacoun se nehodlá jen tak vzdát a chce si dát pár párků, jenže my mu je nedáme a uděláme z něj … mleté :D a tak končí naše první kapitola v Leonově kampani.

Zdroj obrázků: První dva mé, ostatní google.

Návrh ;)

19. srpna 2014 v 23:00 | Sherry |  Ostatní
Tak mě napadlo zda-li byste měli zájem o fanfikce na jiná témata než je RE ;) mám jich napsáno docela dost a nevadilo by mi, kdybych je sem hodila. Samozřejmě ty více povedené, jen zda o to bude zájem :)
Za druhé napadlo mě psát recenze na seriály, které sleduji. Házela bych to sem podle toho jak by se mi to hodilo nebo kdyby o to byl zájem. To už je zcela ve vašich rukou :)

Nápad

19. srpna 2014 v 22:58 | Sherry |  Ankety
Mám v plánu psát novou povídku. Už vím o čem to bude ... samozřejmě, že o RE, ale už mám i příběh, jen by mě zajímalo, zda si tam přejete mít nějakou specifickou postavu ;) předem upozorňuji, že mrtvé postavy (bohužel) neberu. A taky nic nepovím o příběhu, protože by to byl spoiler jako hovado a to nechci. Užijte si nevědomí ;) a díky za vaši spolupráci :3
Btw. Pokud se nemůžete rozhodnout mezi postavami v anketě nebo máte někoho jiného, kdo vás napadl, můžete jej napsat do komentáře ;)

Let´s playeři

18. srpna 2014 v 16:30 | Sherry |  Ostatní
Pokud stejně jako já rádi pozorujete někoho jiného při hraní, ale nemáte moc možností, tak vám tu dávám seznam mých oblíbených youtuberů/let´s playerů, což jsou lidé, kteří nahrávají svou hru a přitom jí komentují. Snad si mezi nimi někoho vyberete ;)
Srovnám je podle toho jak je dlouho znám :)

1. Sterakdary
Český komentátor her, který pracuje taktéž i po Re-Play a komentuje většinou novinky nebo soutěž. Ten kluk má vážně dobrý hlas a skvěle se poslouchá, ale pro mě ne vždy nahrává hry, které by se mi líbili. Také se vyhýbá sprostým slovům, čehož by si mohli někteří cenit a jeho komentář je sám o sobě dost profesionální. Ne nadarmo se touží stát dabérem :D


2. GogoManTV
Slovenský Let´s player, který neokouzlí každého, ale mě se jeho předvádění jednoduše líbí. Na slováka se mu dá dobře rozumět a pokud máte stejný smysl pro humor jako on, tak se mu i zasmějete. Někdy má vážně dobré hlášky, které se nedají pochopit, ale k smíchu rozhodně jsou. Hraje hry, které by vás mohli a také nemusí zaujmout. Jde o vkus :)


3. PewDiePie
Švédský Let´s player komentující v našem známém anglickém jazyce :D takže pokud jste v této řeči zběhlí, tak se na něj mrkněte. Občas se tam objeví nějaké švédské nadávky, ale v některých případech jsou přeložené. Taky pozor na ušní bubínky, protože on je vážně "Scream like pro!" .... prostě vřeštící královna, nedávejte si ho na sluchátka je-li vám váš sluch milý ;)


4. Cryaotic
Další anglicky mluvící Let´s player, na kterého jsem se dostala přes Pewdieho, protože spolu natáčeli LP a hádejte, co jsem tam objevila ... Haunting Ground :3 už hlavně kvůli tomu jsem si to musela pustit! Jeho hlas také není špatný, i když občas mluví dost monotónně, ale buď se na to dá zvyknout nebo se to dá vypnout. Nyní natáčí i nám známou sérii RE, přesněji šestý díl ;)


5. Agraelus
Nejnovější nalezenec v českém Let´s play nebi. A můj nejnovější oblíbenec. Natáčí hry, které se vám prostě líbit musí! Dobře, nemusí :D ale jeho komentář k tomu je naprosto boží. Nešetří sprostými nadávkami, ale v jeho podání to není trapné, ale vtipné, což je bonus ;) Zaručeně mu budete rozumět, nemumlá si pod vousy a každé slovo vyslovuje tak, aby vážně šlo poznat o jaké jde ;) Prostě bomba.


6. ProxyGames
Prostě si musím udělat menší reklamu :3 se svým kamarádem jsme vytvořili kanál na natáčení LP, moc dlouho jsme u toho nevydrželi, ale nějaká videa se nám přeci podařilo vydat ;)


Another - Ali Project

18. srpna 2014 v 14:53 | Sherry |  Videa
Pokud se tu nachází nějaký vášnivý fanda anime, tak by si neměl nechat ujít tohle videjko s původním openingem v podání hlavní vokálistky. Mohla bych dodat, že té dámě je padesát ... jen by mě vážně zajímalo KDE?


Resident Evil 6 Parody Montage

18. srpna 2014 v 14:51 | Sherry |  Videa
Před hodně dlouhou dobou jsem našla vážně povedenou parodii na RE6. Je trochu delší a je třeba znát aspoň něco málo z angličtiny, ale za shlédnutí to stojí.


BSAA - Zápisky z pekla (Úvod)

16. srpna 2014 v 16:01 | Sherry |  Fanfiction/Komixy
Hooodně dlouho jsem nic nepřidávala, ale na svém routeru jsem našla svoji povídku (sice nedopsanou) na RE6, konkrétně na Chrise a Pierse a rozhodla jsem se jí sem dát (i když nedopsanou ... ale popravdě, co tu mám dopsaně :D ) Tahle povídka začíná jako připitomělá parodie a pak se z ní vyklube úplně něco jiného než je ze začátku. Nechápu jak mohu kombinovat parodii a drama, ale už to tak je :D

Úvod

Zkoušeli jste někdy bydlet se svými spolupracovníky? Je to stejné jako bydlet s několika sourozenci v 2+1. Už několikrát jsem otevřel lednici a můj oblíbený jogurt byl pryč. Jako vždy. Zas mi ho nějaká kurva sežrala. Tipuju to na Pierse nebo Joshe, ty dva vážně zbožňují můj milovaný čokoládový jogurt s mini kousky banánu uvnitř. Pokaždé mi na to řeknou, abych si je podepsal, ale i když je mám podepsaný, tak mi je sežerou. Uvažoval jsem o tom, že bych si koupil vlastní ledničku, ale hned jsem to zavrhl když jsem si vzpomněl, že jeden z těch trapičů sdílí pokoj se mnou. Od té doby co mě Jill obvinila ze sexuálního obtěžování (jednou v noci jsem potřeboval na záchod a po vykonání potřeby jsem si spletl postele a dopadl celou svou vahou na ní) mám místo sexy ženské otravného a výbušného kecala. Každou noc mi před spaním vypráví o svém výletě do Afghánistánu, o nové sezóne Red Sox, o vztahu Angeliny a Brada a o milionu dalších blbostí, které mě nechávají naprosto chladným. Ale Piers je i nadále neodbytný. Dokonce mě nutí, abych si s ním před spaním zazpíval Freddyho říkanku, aby se nás pak v noci nepokoušel zabít. Větší hloupost jsem v životě neslyšel.
Od Weskerovi smrti uběhli tři roky. Tři dlouhé roky bez ChrisxWesker fanclub. Byl jsem tak nadšený, že to skončilo. S velkou chutí jsem si dokonce zatančil na Weskerově hrobě a nahlas jsem se smál. Jedna babka, co tam zrovna zapalovala svíčky po mně začala házet vražedné pohledy a nakonec se na mě rozeběhla i s lopatou, kterou tam měla pro případ nouze. Stejně mi to náladu nezkazilo. Konečně jsem se vymanil z Yaoi vztahu a tak jsem byl spokojený. Až do teď! PROKLÍNÁM TĚ JILL!!!
Piers si s toho dělá ohromnou prču (nechápu co je vtipné na tom, že nás třičtvrtě planety považuje za gaye??!!). Na svůj laptop si dal náš společný fanpic. V mobilu si mě uložil jako Chrisinka a pak mě celý den nutil abych si ho do svého dotykáče uložil jako Piersínka. Dokázal jsem se bránit celých pět dlouhých hodin, pak jsem to vzdal a raději mu vyhověl pod podmínkou, že celý týden vynecháme říkankovou rutinu a noční klábosení o ničem. S nadšením souhlasil.
Úplně jsem na to zapomněl a možná bych si ani nevzpomněl kdybych jednoho krásného dne neskončil i s mou sestrou u rodičů na pravidelné "srdcervoucí" návštěvě. Jen tak si klábosíme. Oprava Claire a rodiče klábosí, já pouze útrpně sleduju hodiny, abych věděl, kdy je nejvhodnější doba na odchod a nebo na nějakou dobrou výmluvu. Přesně v jednu hodinu mi zazvonil mobil. Úplně jsem se zaradoval a doufal jsem, že je to nějaká pracovní záležitost. Moje radost mě přešla, když mobil vzal do ruky můj otec a podíval se na displej. Během několika vteřin zbělal a poté mi beze slova telefon podal. Já jsem se nechápavě podíval na otce a pak můj pohled sklouzl na displej. Zbělal jsem stejně jako můj otec, když jsem uviděl "Volá - Piersínka" a raději jsem, co nejrychleji vyběhl na chodbu. Díky bohu to byla nějaká neodkladná práce, tak jsem mohl s radostí zamávat svým rodičům a urychleně si změnit tu pitomost na dotykáči.
Kéž by mě krkal jen Piers, ale od té doby, co mám "pánský pokoj" se každou neděli pořádají celodenní mužské dýchanky, což znamená, že sledujeme fotbal, baseball, večerní porno, nějakej krvák (většinou Noční můru) atd. Neříkám, že mě to nebaví, ale spíš to uklízení je na obtíž, zvlášť když vám váš partner nehodlá pomoc a raději předstírá jak strašně je unavený a jde si hned lehnout (po modličce k Freddymu). Nezbývá mi nic jiného, než to uklízet sám a ještě k tomu poslouchat Piersovo kecy, kterej pokaždý tvrdí, že mluví ze spaní, což mu moc nežeru.
Největší nepořádek vždy udělá Josh a hlavně na hajzlu. Ten chlap vážně neumí pít. Dan s Kirkem to do něj vždy nalijou a pak se mu tlemí i druhý den. Chudák Josh si totiž nikdy nepamatuje, co ten den udělal. Například, to se stalo před týdnem mě dokonce požádal o ruku. Na prst se mi snažil navlíknout zátku od piva a tvářil se jako kdyby to byl kdovíjaký klenot.
Jednoduše bydlet se svými kolegy z BSAA je totální teror.

12. 11. 2012
Pondělí, 06.20 a.m.

Vstal jsem velmi časně, Piers díky bohu ještě spal, tak jsem se v klidu dostal do koupelny bez toho aniž bych si o ní musel hodit mincí (na sto pro bych si tipnul, že ten šmejd má jednostranou minci z Dark Knight). Vykonal jsem obvyklou ranní hygienu a potichu jsem vyšel z našeho "pánského pokoje". Měl jsem hrozný hlad jako vždy po alkoholu. Sešel jsem dolů do kuchyně a vzal jsem si pár suchých toastů, protože jsem věděl, že do sebe nic jiného nedostanu. V kuchyni byl neuvěřitelný klid, až moc podezřelý. Potichu jsem nakračoval přes kuchyň až do jídelny, kde jsem si spořádal svou výjimečně chutnou snídaňku.
Cítil jsem se celkem v pořádku i přes to, co jsem včera vypil a sežral. A že toho bylo. Ani Barry toho tolik za celý svůj život nespořádal. Zvlášť když jsem se vsadil už s nalitým Joshem, kdo sní za půl hodiny, co nejvíc toastů s karamelem. Už po třetím toastu se Josh zvedl a vyblil se mi do koše na odpadky. Takže jsem byl regulerní vítěz.
Uklidil jsem těch pár drobečků, které zbyly po suchých toastech a rozhodl jsem se na chvíli procvičit tělo. V půlce cesty mi zapípal mobil. Na displeji se mi zobrazila nová zpráva na FB ve fanclubu ChrisxWesker. Přivřel jsem ztrápeně oči a okamžitě to vymázl. Podobné kraviny my chodí třikrát denně. Už je pouze ignoruju a okamžitě mažu. Na rozdíl od Pierse, kterej si to vše ukládá do mobilu a nebo na počítač a všude se s tím chlubí. Chvilkama mi přijde, že to bere celkem vážně. Jednu "pánskou" neděli jsme hráli (už značně nalití) flašku a zrovna když jsem jí točil já zamířila na Pierse. Fajn tohle už se dá jen vycenzurovat, ale jednoduše od té doby si mě až chorobně hlídá před jakýmkoliv pohlavím. Stále naivně doufám, že je to jen vtip.
Po vysilujícím běhu na 8 km, si ještě dám 100 temp v bazénu a pak osvěžující studenou sprchu. Nahoře se to už probudilo v plné síle. Já už jen pouze doufám v boží zásah. Kdybych tento týden dostal nějakou práci na delší dobu, mohl bych vynechat každoměsíční nudu u rodičů. Myslím, že by jim to nijak moc nevadilo. Měli by Claire jen pro sebe a mě z očí. A já je taky, což by bylo mnohokrát lepší.
Vyběhnu schody a potichu nakráčím do svého pokoje. Najdu ho zcela prázdný. Piers se šel při nejlepším nasnídat, při nejhorším mě běžel hledat a katastrofa by byla kdyby se někam zašil, aby vyzkoušel mé reakce (Debil!!!). Přestoupím k jeho posteli a ustelu ji za toho líného smraďocha, který neví, co znamená slovo čisto. Což bylo mé první pravidlo, když se sem stěhoval. Za ty pouhé 2 měsíce dokázal porušit všechny kromě jednoho a to: "Žádné spaní v jedné posteli." (Moment - zapomněl jsem na předminulý čtvrtek) Beru zpět. Stačil porušit všechna pravidla, která jsem mu musel zopakovat 8x, aby si je stihl zapsat.
Mrknu pod jeho postel a málem to se mnou sekne. Když jsem mu ve středu říkal, aby vyházel a uklidil ty krámy, co se váleli všude po pokoji, netušil jsem, že je nahází pod postel. Starý vypíchlí míč bylo to nejlepší, co tam leželo. Nebudu vypisovat vše na to by mi nestačil notes, ale vyberu jen to nejnechutnější:
dvě zablácené botasky
obal s pizzou bez pizzy
včerejší špenát
použitý kondom
chcíplý křeček (zapomněl jsem napsat, že jsem byl kdysi hrdým vlastníkem džungarského křečka, teda do té doby než se sem nastěhoval ten kretén)
něco slizkého
vlasy na hřebenu
použitá žiletka atd.
Na další věci už nemám sílu. Rychle se překulím na svou půlku a kouknu pod svojí postel. Nic, čísto. Pomalu si oddychnu a převalím se na záda, kdyby se náhodou houpal na lustru nebo byl zalezlý na skříni. Ještě zkontroluju koupelnu a pak si definitivně oddychnu. Konečně klid.
Ve dvě hodiny mě k sobě zavolá šéf BSAA. Skončím se siestou a s mnoha díky k Bohu vyjdu tři patra, až k šéfově kanclu. Zaklepu a vejdu.
Po pravé straně místnosti už stáli Piers s Joshem. Šéf jako vždy seděl za svým stolem a cosi podepisoval. Když jsem vešel, zvedl hlavu a pokývnul mi hlavou, abych se posadil.
"Chrisi." začal. .. "V Evropě se objevilo několik B.O.W. Musíte je najít a zničit tu hrozbu. Další informace máte tady. Vyrazte okamžitě. Není na co čekat, závisí na vás život občanů Velké Británie."
Souhlasně pokývnu hlavou a vstanu z pohodlné židle. Mávnu na Pierse a Joshe, aby mě následovali a společně opustíme místnost. Bez jediného slova se jdeme sbalit. Když jde o B.O.W. každá legrace jde stranou. Teď je to práce a nic víc.